Rubrika: 8 I Autor: Hromča https://www.bohousek.cz/autor-39.html odkaz autor: https://www.bohousek.cz/autor-39.html I počet přečtení: 1454
Bublinky – místečka, do kterých pan Foglar vtěsnal tolik známých frází, slov a vět. Ti nejsečtělejší zástupci jeho čtenářů se umějí bavit pouze skrze ně. Pro citované podivíny i všechny ostatní tu mám sepsaný druhý bublinkový fejeton.
“Kdepak, je to tu docela hezky uklizeno.”
Takové slovní spojení znamená jediné. Foglarovec si na svém území už roztřídil použité nádobí, pet lahve, špinavé prádlo, bezpočet rozečtených knih, nabíječek na elektroniku… A s výrazem blaženosti pozoruje prostor na spaní – svou postel. Sám sobě slibuje, že zítra objeví i psací stůl.
Společné soužití mě naučilo, že nesmím (pokud si chci udržet svou nervovou soustavu na pohodu) vstupovat na území mého muže. Mohu rychle přinést jídlo, pití, dárek. Občas říci i prosbu, ale to chce už odvahu, kterou většinou ztratím s prvním pohledem na pracovnu, ve které “je docela hezky uklizeno“!
“Tiše, slyším dole nějaký křik!”
Mirek Dušín měl opravdu skvělý sluch. Můj manžel ovšem neslyší nic. Sladce spí i za hlasitého štěkotu psa, který se dožaduje ranního venčení. Z míry ho nevyvede ani řvoucí rozbité bazénové čerpadlo, o kterém ví půlka vesnice. S úsměvem si pouští do sluchátek oblíbené melodie a nevnímá ječení mlátících se synů.
A když už mu, zcela brunátná vzteky, ta sluchátka sundám a zeptám se, “Ty to neslyšíš?!?”
Podívá se na mě a s láskou odpoví, “Ne, něco se stalo?” Celý příspěvek
Dlouholetí čtenáři Bohouška si možná vzpomenou, jak jsme v redakci zkoušeli péct Žaludový dort podle knihy Jaroslava Foglara – Kronika Ztracené stopy. Pro ty, kteří to ještě nezkoušeli, a chtěli by to bezbolestně zkusit, máme dobrou zprávu. Na trhu (v prodejnách biopotravin) se objevila novinka – ŽALUDOVÁ MOUKA.
Leckterý ze čtenářů – příznivců tajemných křivolakých stínadelských uliček, plácků a zákoutí, dokáže zpaměti převyprávět historii žlutého kvítku. Toho kvítku, kterým Vontové zasypali rakev Roberta Komoura zemřelého na následky zranění v jedné z nesčetných vontských bitev. Z tohoto kvítku pak vznikl odznak všech Vontů – žlutý špendlík. Co symbolizuje, to se dovídáme nejobsáhleji v závěrečné kapitole Foglarova románu Stínadla se bouří.
Pokračování knihy Václava Cílka – „Krajiny vnější a vnitřní“, nazvaná „Makom – kniha míst“ pojednává o vztahu člověka ke krajině, hledá souvislosti mezi vnitřním stavem člověka a společnosti a mezi prostředím – krajině, kterou přetváří, spravuje (a i ničí). 
Rádio Domino nás opět pozve v dobrodružných povídkách Otakara Batličky „Ze všech koutů světa“ daleko od domova …
Leckterý foglarovský nadšenec by zajásal, kdyby měl bydliště v ulici či části obce pojmenováním nějak spojené se světem Stínadel či Rychlých šípů. 
Dotisk třetího souborného vydání kreslených příběhů Rychlých šípů, který se na knihkupecké pulty dostal spolu s podzimními plískanicemi, v zápětí po uvedení do prodeje opět dosáhl hezkého umístění v první desítce nejprodávanějších knih v žebříčku sestavovaném Svazem knihkupců a nakladatelů. 
Tuto vzpomínku nezasílám pouze Tobě, Franci, a našim vrstevníkům, nýbrž i těm, jenž pokračují v našem díle započatém. Doufám, že pochopíš a nepodivíš se nad tím, jak hluboké kořeny v mém životě má dětství strávené mezi vámi. Vzav do ruky pero, porušil jsem Slib, neboť jinak nejednal by člověk mého ražení, když doslechnuv se zprávy, že nenastal předvídaný konec. Proto i teď, odloučen nejen místem, ale i časem, slavím opět 21. července jako dříve – svátek Hlavy.